Kterak jsme začali naši devítidenní pouť zaměřenou na narušení šedi všedních pracovních dnů v jednom z největších muzeí severní Ameriky.  Pokračování textu ROM (Royal Ontario Museum) →

Jak jsem se i já zapojil do pracovního procesu, přestože cesta to byla klikatá. Pokračování textu Kdo hledá, najde →

Omlouváme se, že jsme zanedbávali psaní o novinkách, ale byli jsme teď dosti zaneprázdněni, snad nám to odpustíte :-) Konečně jsme si našli chvilku, takže očekávejte pravidelnější novinky, zpočátku ještě retrospektivní, než to doženeme… Pokračování textu Nový rok a první pracovní úspěchy →

První Vánoce ve dvou

Nutno přiznat, že letošní Vánoce byly dost jiné, než všechny předchozí. Mimo rodinný kruh a v poměrně neznámém prostředí (na svátky jsme byli přestěhování blíž do centra, protože Johnovi a Elizabeth přijela rodina), ale spolu. Nakonec jsme se dohodli na tom, že si připravíme tradiční český bramborový salát z kanadských surovin. Největší problém byl sehnat okurky, které by nechutnaly jako nakládané botasky, ale i to se podařilo. Kombinací dvou rodinných receptů se nám podařilo připravit moc dobré jídlo, naštěstí jsme si nakoupili suroviny na dvě várky, jinak bychom už druhý svátek neměli co jíst. Pokračování textu Vánoce →

O filmovém klubu, místních kinech a nabídce filmů

Film Club, vol. 1

V půli listopadu nás John a Elizabeth, u kterých stále ještě bydlíme a ještě nějakou tu chvilku bydlet budeme, pozvali na Filmový klub. Byť jsme neviděli ani jeden z filmů, o kterých se ten večer mělo diskutovat (na Rivaly jsme ovšem zajít chtěli), přišla nám tato příležitost socializace jako dobrá náplň sobotního večera. Zpočátku jsme do diskuze mnohé nepřispěli, neboť o filmu Enough Said jsme se poprvé dozvěděli právě toho večera. Do diskuze o Rush jsme se i díky Chrisi Hemsworthovi zapojili už snáze a při následných rozhovorech na volné téma už jsme byli jako rybky ve vodě. Heather č.1 nás oblažila historkou s Čechoslovákem, který ji naháněl na její stáži v Paříži, my jsme zase přispěli shawarmovou story, po které většina zúčastněných nechápavě pokyvovala hlavou. Tolerance a různorodost jsou v Kanadě téměř samozřejmostí, takže bylo obecenstvo na naší straně. Celkově to byl moc povedený večer a tak jsme přislíbili účast na dalším setkání o měsíc později (s filmy Dallas Buyers Club a About Time).  Pokračování textu Film Club →

Cesta na pohovor trvala hodinu, pohovor dvě a cesta zpět tři.

Green Solutions

Ve středu jsem absolvoval první kolo svého pohovoru u společnosti Green Solutions. Rozhodně jsem se necítil jako někdo, koho by hledali, přesto jsem dostal telefonát s blahopřáním a pozvánkou na druhé kolo. Potlačil jsem nejistotu, kterou tato ne zcela logická pozvánka v sobě skrývala a vydal se tedy na druhé kolo. Zase jsem skoro přišel pozdě, neb spoleh na autobusy torontské hromadné dopravy je mizivý (o tom se určitě rozepíšu někde jinde), ale měl jsem naštěstí dostatečnou rezervu. Po dvou hodinách seznamování a úvodního školení jsme (bylo nás asi šest) byli seznámeni s teamleadery a faktem, že dneska s nimi prožijeme celý pracovní den, aby otestovali, jaký máme přístup k práci. Rozhodně by se celkem hodilo vědět to předem, ale trochu jsem s tím počítal, takže jsem na rozdíl od jiných neměl s touto změnou problém. Na plánu dne byl oběd a pak nějaké další školení. Představované stoly s jídlem byly ale vzápětí vymazány z mých představ, byli jsme naskládáni do auta a jeli jsme se naobědvat někam jinam. No budiž, v autě jsme řešili další pracovní, technické věci, takže byť jsme jeli přes půl hodiny, dalo se to vydržet. Pokračování textu Pracovní pohovor →

Jak byste se zachovali vy, kdyby vám v bistru postupně začali dávat najevo, že nesouhlasí s tím, jak žijete a že v jejich kultuře by tohle nikdo netrpěl?

Arabská dobrota

Když jsme se ubytovali u Johna, Elizabeth a jejich syna, vzal nás Ted na prohlídku okolí. Nejzajímavější části byl afghánský obchůdek, vedle něhož se krčilo malé bistro Pizza time. Místní specialita, shawarma (čteno švarma), nám byla doporučena jako chutné jídlo. Neváhali jsme a hned jsme si na shawarmu  zašli. Je to vlastně něco hodně podobného kebabu nebo gyrosu – maso opékané na dlouhé jehlici a postupně odkrajované. V tomto případě byla tímto masem plněná pita, pšeničný chléb ve tvaru placky. Kromě masa byla kapsa naplněna ještě spoustou zeleniny a nějaké omáčky a nakonec mírně ohřáta na grilu. Moc nám chutnalo, proto bylo jasné, že jsme na shawarmě nebyli naposledy. Pokračování textu Tisíc a jedna shawarma →

Aneb jak si Jakub naštípl kost v nártu a jak jsme místo na CN Tower jeli na pohotovost.

MCC Toronto

Naše druhá neděle v Torontu začala moc hezky, ráno jsme se vydali do kostela na bohoslužby. Vybrali jsme si Metropolitan community church of Toronto, o kterém jsme se dočetli v knize Martina C. Putny. Z kruchty jsme si užili hodinu plnou zpěvu a živelného kázání a po konci jsme se chystali vyrazit do společenských prostor, seznámit se s novými lidmi. Jenže když Jakub scházel ze schodů, špatně došlápl, noha mu sjela na schod níže, došlápl na nárt a sesul se na podlahu. Oba jsme z toho byli trochu v šoku, naštěstí se nás ujal místní pár – jedna šla pro led a druhá kontrolovala zranění – ukázalo se, že obě pracovaly na krizové lince, tak aspoň trošku štěstí v neštěstí. Jakub bohužel na nohu vůbec nemohl došlápnout, takže se nedalo jinak, než vyrazit na pohotovost. Naštěstí se naše zachránkyně nabídly, že nás odvezou do nejbližší nemocnice. Pokračování textu Poprvé v kostele a poprvé na pohotovosti →

O tom, jak jsme se ztratili v Torontu a jak nás po čtyřech hodinách zachránila japonská restaurace a indický taxikář.

MHD

Až sem cesta probíhala pohodově, bez problémů a celkem svižně. Koupili jsme si lístek na MHD a jeli na metro, kde jsme si chtěli koupit měsíčník a mít to z krku. Ale ouha, když jsme vystoupili z přepravního prostoru, automat na jízdenky nebyl schopen fungovat. Pán u okýnka nám sdělil, že měsíčník už jde sehnat jen v centru na jediné zastávce metra a zaúčtoval nám další vstup do přepravního prostoru. Takže půl hodiny metrem do centra, na kasu, tam koupit dva měsíčníky a hurá na přestup na druhou linku metra. O půl hodiny později na dalším přestupu se nás ujala tříčlenná skupinka skupinka Kanaďanů, kteří se vraceli z výletu po městě a s nimi jsme se dovezli až na konečnou. Tam nás posadili na bus, který nás ml dovézt na zastávku nejblíže cíli naší cesty. popřáli nám hodně štěstí a byli ti tam. O ČR toho věděli docela hodně, sami si vzpomněli na Jágra, Haška, Prahu a Pražské jaro. Pokračování textu GTA – Greater Toronto Area →

Jak se naše velké plán na prozkoumání Londýna změnily v čekání na hostel a jak jsme zbytek dne prospali.

Canada water

Po sedmnácti hodinách v buse jsme dorazili do Londýna. Po menším hledání jsme si koupili lístek na celý den, abychom si město mohli hezky prohlédnout a vyrazili do hostelu (později jsme zjistili, že na nějaké prohlížení města nám nezbude čas, protože ho celý strávíme spánkem). Cesta byla docela pohodová, akorát hlášení v autobuse po každé zastávce nebylo jako v Praze a Torontu jméno příští zastávky, nýbrž bylo vždy hlášeno číslo spoje a cílová stanice – což jsou také jediné informace o směru spoje, které člověk nalezne na zastávce. Takže jsme si osmadvacetkrát poslechli „C10 to Canada Water“ a byli rádi, že můžeme vystoupit u hostelu. Pokračování textu Londýn →