Archiv pro měsíc: Říjen 2013

Tisíc a jedna shawarma

25.10.2013Nezařazenélukas

Jak byste se zachovali vy, kdyby vám v bistru postupně začali dávat najevo, že nesouhlasí s tím, jak žijete a že v jejich kultuře by tohle nikdo netrpěl?

Arabská dobrota

Když jsme se ubytovali u Johna, Elizabeth a jejich syna, vzal nás Ted na prohlídku okolí. Nejzajímavější části byl afghánský obchůdek, vedle něhož se krčilo malé bistro Pizza time. Místní specialita, shawarma (čteno švarma), nám byla doporučena jako chutné jídlo. Neváhali jsme a hned jsme si na shawarmu  zašli. Je to vlastně něco hodně podobného kebabu nebo gyrosu – maso opékané na dlouhé jehlici a postupně odkrajované. V tomto případě byla tímto masem plněná pita, pšeničný chléb ve tvaru placky. Kromě masa byla kapsa naplněna ještě spoustou zeleniny a nějaké omáčky a nakonec mírně ohřáta na grilu. Moc nám chutnalo, proto bylo jasné, že jsme na shawarmě nebyli naposledy. Pokračování textu Tisíc a jedna shawarma →

Tweet

Poprvé v kostele a poprvé na pohotovosti

22.10.2013Nezařazenélukas

Aneb jak si Jakub naštípl kost v nártu a jak jsme místo na CN Tower jeli na pohotovost.

MCC Toronto

Naše druhá neděle v Torontu začala moc hezky, ráno jsme se vydali do kostela na bohoslužby. Vybrali jsme si Metropolitan community church of Toronto, o kterém jsme se dočetli v knize Martina C. Putny. Z kruchty jsme si užili hodinu plnou zpěvu a živelného kázání a po konci jsme se chystali vyrazit do společenských prostor, seznámit se s novými lidmi. Jenže když Jakub scházel ze schodů, špatně došlápl, noha mu sjela na schod níže, došlápl na nárt a sesul se na podlahu. Oba jsme z toho byli trochu v šoku, naštěstí se nás ujal místní pár – jedna šla pro led a druhá kontrolovala zranění – ukázalo se, že obě pracovaly na krizové lince, tak aspoň trošku štěstí v neštěstí. Jakub bohužel na nohu vůbec nemohl došlápnout, takže se nedalo jinak, než vyrazit na pohotovost. Naštěstí se naše zachránkyně nabídly, že nás odvezou do nejbližší nemocnice. Pokračování textu Poprvé v kostele a poprvé na pohotovosti →

Tweet

GTA – Greater Toronto Area

19.10.2013Nezařazenélukas

O tom, jak jsme se ztratili v Torontu a jak nás po čtyřech hodinách zachránila japonská restaurace a indický taxikář.

MHD

Až sem cesta probíhala pohodově, bez problémů a celkem svižně. Koupili jsme si lístek na MHD a jeli na metro, kde jsme si chtěli koupit měsíčník a mít to z krku. Ale ouha, když jsme vystoupili z přepravního prostoru, automat na jízdenky nebyl schopen fungovat. Pán u okýnka nám sdělil, že měsíčník už jde sehnat jen v centru na jediné zastávce metra a zaúčtoval nám další vstup do přepravního prostoru. Takže půl hodiny metrem do centra, na kasu, tam koupit dva měsíčníky a hurá na přestup na druhou linku metra. O půl hodiny později na dalším přestupu se nás ujala tříčlenná skupinka skupinka Kanaďanů, kteří se vraceli z výletu po městě a s nimi jsme se dovezli až na konečnou. Tam nás posadili na bus, který nás ml dovézt na zastávku nejblíže cíli naší cesty. popřáli nám hodně štěstí a byli ti tam. O ČR toho věděli docela hodně, sami si vzpomněli na Jágra, Haška, Prahu a Pražské jaro. Pokračování textu GTA – Greater Toronto Area →

Tweet

Londýn

19.10.2013Nezařazenélukas

Jak se naše velké plán na prozkoumání Londýna změnily v čekání na hostel a jak jsme zbytek dne prospali.

Canada water

Po sedmnácti hodinách v buse jsme dorazili do Londýna. Po menším hledání jsme si koupili lístek na celý den, abychom si město mohli hezky prohlédnout a vyrazili do hostelu (později jsme zjistili, že na nějaké prohlížení města nám nezbude čas, protože ho celý strávíme spánkem). Cesta byla docela pohodová, akorát hlášení v autobuse po každé zastávce nebylo jako v Praze a Torontu jméno příští zastávky, nýbrž bylo vždy hlášeno číslo spoje a cílová stanice – což jsou také jediné informace o směru spoje, které člověk nalezne na zastávce. Takže jsme si osmadvacetkrát poslechli „C10 to Canada Water“ a byli rádi, že můžeme vystoupit u hostelu. Pokračování textu Londýn →

Tweet

Cesta do Anglie

18.10.2013Nezařazenélukas

Jak začala naše náročná cesta do Londýna, odkud jsme měli letenky do Toronta a jak Jakuba předvolali k soudu.

Výjezd, zákeřná technika a proviant

Na Florenci vše proběhlo bez problémů, případné obavy ohledně nadměrné velikosti zavazadel se nepotvrdily a tak jsme po hodinovém čekání na odjezd (a hodinovém vymotávání se zacpanými ulicemi metropole) konečně vyrazili z Prahy. Idylku kazil jen fakt, že avizovaná wifi byla „na opravě“ nebo „na převýchově“, ale nakonec jsme notebooky stejně moc nevyužili – zas tolik místa v autobuse totiž není. Pokračování textu Cesta do Anglie →

Tweet