Vánoce

První Vánoce ve dvou

Nutno přiznat, že letošní Vánoce byly dost jiné, než všechny předchozí. Mimo rodinný kruh a v poměrně neznámém prostředí (na svátky jsme byli přestěhování blíž do centra, protože Johnovi a Elizabeth přijela rodina), ale spolu. Nakonec jsme se dohodli na tom, že si připravíme tradiční český bramborový salát z kanadských surovin. Největší problém byl sehnat okurky, které by nechutnaly jako nakládané botasky, ale i to se podařilo. Kombinací dvou rodinných receptů se nám podařilo připravit moc dobré jídlo, naštěstí jsme si nakoupili suroviny na dvě várky, jinak bychom už druhý svátek neměli co jíst.

Půlnoční

Původně jsme neplánovali na „půlnoční“ bohoslužby, které pořádalo MCC Toronto, chodit – hlavně proto, že si člověk musel koupit v předstihu lístky. Když však Jakub dostal volňásky za dobrovolničení, navíc na hodně dobrá místa, nemohli jsme si to nechat ujít. Bohoslužby se konaly od půl jedenácté do půlnoci v Roy Thompson Hall, velmi moderní koncertní hale, kde sídlí i symfonický orchestr Toronta. Zážitek to byl vskutku jedinečný – přes dva tisíce lidí včetně premiérky Ontaria s partnerkou a synem, pěvecký sbor doplněn několika hosty pěl jednu vánoční píseň za druhou, prostě paráda.

Spolubydlící

S přesunem na jiné místo se změnili i lidé, se kterými jsme sdíleli obytné prostory. Už od listopadu zde byl ubytovaný jedenadvacetiletý student z Mexika Roberto a na Boží hod večer přijela Kanaďanka z Ottawy se sudetskými kořeny Diane. S Robertem se moc nepotkáváme, vrací se modů až pozdě po půlnoci a odpoledne vždy mizí do města, s Diane je to ale jiné. Je trošku upovídaná. Když začne, jede bez problému hodinu až hodinu a půl, naštěstí jsou to vesměs zajímavé zážitky. Objíždí totiž maratony po celém světě, takže má spoustu zážitků, včetně toho letošního bostonského bombového. V Torontu navíc nějakou dobu žila, takže nám dala několik tipů, co se ve městě dá dělat a kam se dá jít. Celkově toho má hodně co říct, většinou to končí něčím ve smyslu „tomu se nechce věřit, ale je to tak“ nebo „nevymýšlím si“. A včera si nemohla vzpomenout, jestli jednu konkrétní příhodu vyprávěla nám, nebo nějakému chlápkovi v tramvaji :-). (Trochu si říkám, že bych měl ten nadpis přejmenovat na Diane).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *