Jak se naše velké plán na prozkoumání Londýna změnily v čekání na hostel a jak jsme zbytek dne prospali.

Canada water

Po sedmnácti hodinách v buse jsme dorazili do Londýna. Po menším hledání jsme si koupili lístek na celý den, abychom si město mohli hezky prohlédnout a vyrazili do hostelu (později jsme zjistili, že na nějaké prohlížení města nám nezbude čas, protože ho celý strávíme spánkem). Cesta byla docela pohodová, akorát hlášení v autobuse po každé zastávce nebylo jako v Praze a Torontu jméno příští zastávky, nýbrž bylo vždy hlášeno číslo spoje a cílová stanice – což jsou také jediné informace o směru spoje, které člověk nalezne na zastávce. Takže jsme si osmadvacetkrát poslechli „C10 to Canada Water“ a byli rádi, že můžeme vystoupit u hostelu.

Hostel

Do hostelu jsme dorazili asi moc brzo, ubytovávat měli až o půl hodiny později, tak jsme si zašli na jídlo – moje první jídlo tak pálivé, že jsem si jej vychutnal několikrát, zajímavý to zážitek. O hodinu později jsme byli zase v hostelu, natěšeni na ubytování, které ovšem nepřicházelo. Po půl hodině surfování jsme to vzdali a šli se ještě projít, koupit lístek na vlak na další den a najít nádraží. Po návratu jsme se konečně ubytovali (hned poté co se konečně podařilo ubytovat skupinku 20 slečen a dvou učitelek z Česka) a … na pokoji jsme se nějak zasekli ve snaze dohnat spánkový deficit. Od této snahy nás vyrušila akorát dvouhodinová pauza na večeři a socializaci, ale pak jsme vesele zařezávali až do rána. Hádám, že ty denní jízdenky na MHD se nám úplně nevyplatily, když jsme od příjezdu k hostelu chodili akorát po svých, ale co už :-)

Letíme

Ráno to šlo celkem po másle, vstát, na vlak, na letiště, odbavit velká zavazadla, chvilku počkat, bezpečnostní kontrola (já prošel bez problému, Jakuba dlouze osahávali), pak na náš Gate, počkat až na nás přijde řada, pak na odbavení a než jsme se nadáli, byli jsme v letadle. Cesta byla pohodová, jedno teplé jídlo, jedna svačina před příletem, obrazovky u každého sedadla, široká nabídka filmů a seriálů, pití kolik jsme potřebovali… Akorát vzlet a přistání byly takové víc nakloněné, než co jsem čekal :-) Po více než sedmi hodinách jsme přistáli v Torontu, šlo to velmi hladce. A to dokonce i na imigračním, kde po nás nechtěli nic než pas a dopis z ambasády, který jsme dostali v rámci programu Experience Canada. Za další hodinku jsme byli venku.

A závěrem přidám pár dalších fotek:

[column]

[/column][column]

[/column]